Hydroelektrárna v Poděbradech
Elektrárna v Poděbradech byla zbudována na Labi u regulovatelného zdvihacího jezu. Stojí na 67,123 říčním kilometru, měřeno od soutoku, jižně od náměstí Anežky České a naproti poděbradskému zámku. Dnes se již používá údaj měření od ústí řeky do moře a to je do Poděbrad 904,573 km.
Důvodem pro stavbu nového, pohyblivého jezu a vodní elektrárny byly špatné odtokové poměry ve starém řečišti Labe v Poděbradech, způsobené malou průtočnou kapacitou říčního koryta, pevným jezem v úžině u zámku, a také nepříznivými směrovými poměry, které byly příčinou častých záplav v převážné části města i trvalého podmáčení okolních pozemků. Proto Ředitelství vodních cest se sídlem ve Vídni v r.1906 pověřilo svého radu ing. E. Zimmlera, aby osobní pochůzkou místa, navrhl úpravu Labe u Poděbrad. V roce 1914 došlo k doplnění tohoto projektu, který zahrnoval úpravu Labe v přilehlé městské části, včetně nového jezu a dalších objektů. Dalším důvodem bylo splavnění Labe i při malé vodě.
Původně teklo Labe v místě plavební komory a Skupice, a přímo obtékalo zámek. Nový jez, který byl stavěn na zelené louce, je umístěn v levobřežním průkopu koryta Labe a zakládán na poloskalním podloží – slínovcích /opuka/. Vodní elektrárna, situovaná v levém břehu mimo říční koryto, byla vzhledem k výskytu tekoucích písků ve stavební jámě zakládána na betonových pilířích až 8 m vysokých. Plavební komora byla navržena v původním korytě. Od jezu ji dělí vzniklý ostrov šířky až 40 m. Na její stavbu navazovalo další vodohospodářské řešení úpravou vyústění části Skupice se dvěma mosty.
 |
 |
Architektonickou podobu celého vodního díla vytvořil známý architekt A. Engel ( tvůrce dalších známých staveb, např. Podolská vodárna v Praze, dejvický kulaťák). Stavba jezu byla zahájena v roce 1914 a skončila v roce 1916. Stavba elektrárny začala v roce 1916,a byla ukončena v roce 1919 a oba objekty byly zprovozněny v následujícím roce. Tím byla umožněna dostavba plavební komory a její uvedení do provozu v roce 1924. Na stavbě celého vodního díla se z velké části podíleli italští zajatci, internovaní v zajateckém táboře v Milovicích.
 |
 |
Vodní elektrárnu si nechala postavit firma ESSO - Elektrárenský svaz středolabských okresů v Kolíně, která využila nového jezu s příznivým spádem. Vodní elektrárna je průtočná, se spádem 2,70 m. Jsou zde instalovány 4 vertikální Francisovy turbíny vyrobené firmou Josefa Prokopa synové z Pardubic. Náhon je zakončen betonovou spirálovou kašnou, hltnost turbíny je 15 m3/s. Při spádu 2,60 m je výkon 200 kW . Výkon od vertikální turbíny převádí převodovka na horizontální synchronní generátor. Převodovka, vyrobená firmou Škoda-Plzeň, má šípové zuby ( citroen ) a poměr převodu je i = 5. Synchonní generátor o 250 ot/min, výkon 325 kVA a napětí 3 kV. Na společné hřídeli je umístěn kompaundní budič, obojí vyrobeno firmou F. Křižík. Při stavbě elektrárny se zde zkoušela jedna z prvních Kaplanových turbín, vyrobených firmou I.Storek, Brno. ( I.Storek sponzoroval Kaplanův vývoj turbín ). Po úpravách byla nainstalována v elektrárně Nymburk, kde je provozována do současnosti, i tato elektrárna, která je o 4 roky mladší, patřila firmě ESSO.
 |
 |
|
 |
 |
|
 |
 |
|
 |
 |
Budovu podle návrhu poděbradského rodáka architekta Engela pozdější rektor ČVUT. Ten v roce 1913 navrhl stavbu v novoklasicistním stylu, u které se silně uplatnily též prvky kubistického tvarosloví. Levobřežní hydroelektrárna, stojící mimo původní říční koryto, se přitom dělí na dvě budovy – strojovnu a manipulační budovu, kde byly umístěny rozvaděče, transformátor a další potřebná provozní zařízení. Na střeše manipulační budovy je vysoká osmiboká věž, ze které vedlo vedení 15 kV na tři strany a je protiváhou věže poděbradského zámku. Budovy mají Engelův charakteristický rukopis s výraznou tektonikou a dekorem.
Současnost
Hydroelektrárna se zdymadlem nadále slouží i po téměř sto letech provozu. Současným provozovatelem elektrárny je společnost 1. elektrárenská s.r.o. České Budějovice, zatímco plavební komoru vlastní státní podnik Povodí Labe. Původní most pro pěší, zbouraný v 70. letech, nahradila nová lávka pro pěší a cyklisty, postavená v roce 2002. Lávka má kruhovou rampu na levém břehu, 13 polí a délku 122 metrů. Hlavní pole přes plavební kanál o rozpětí 31 m je částečně předepjaté. Lávku podpírá ocelové vzpěradlo. Lávka slouží nejen lázeňským hostům a obyvatelům města při cestě k městským jezerům, ale spojuje též cyklotrasu č. 0019 (Poděbrady – Nymburk) s cyklotrasou č. 24 (Vysoká nad Labem – Mělník). Lávka získala ocenění Titul vynikající betonová konstrukce v kategorii Tunely a ostatní inženýrské stavby a Mostní dílo roku 2002 v kategorii I.